Di-Dčijan-Dsi, Cibane, Poona nebo Battledore and Shuttlecock. To všechno mohla být jména pro náš sport, ale nakonec hrajeme “badminton” a na jmenované předchůdce se už vesměs zapomnělo. Zajímalo vás někdy, proč právě badminton, kde se vzal moderní název a první pravidla? Ponořili jsme se do historie a zjistili tato fakta:
Nejstarší badmintonovou asociací je ta anglická a právě ve Spojeném království vznikl nejen název, ale i současná podoba badmintonu. V 60. letech 19. století přivezli do Británie indičtí vojáci dětskou hru s opeřeným míčkem zvanou “puna” podle města Puné.
A také “BADMINTON” je názvem místa – Badminton House v Gloucestershire a hrabství Beaufort. Osmý hrabě Henry Charles Fitzroy Somerset si musel hru velmi oblíbit a prezentovat ve svém sídle, tak, že se z ní oficiálně stala “ta hra z badmintonu.”
Isaac Spratt, londýnský hračkář a sportovní nadšenec, už někdy okolo roku 1860 vydal pamflet “Badminton Battledore – A New Game,” nejspíše právě on je autorem pojmenování; avšak žádná kopie se bohužel nedochovala.
Evropa přitom už dříve znala hru s pálkou a košíčkem – Battledore and Shuttlecock se hrál kooperačně ve dvou a více hráčích, cílem bylo udržet košíček co nejdéle ve hře. V indických posádkách a posléze v Británii se však začala hrát mnohem soutěživější varianta.
Slavný sportovní časopis The Field, který vychází od roku 1853, badminton zaznamenal ve vydání z 31 května 1873. V krátkých vzkazech najdeme stručný dotaz do pléna: “Badminton Game – slyšeli jsme, že je teď tato hra v Indii velmi poopulární. Mohl by někdo z čtenářů popsat, jak se hraje, co je k ní potřeba apod.?”
Netrvalo dlouho a redaktoři The Field dostali odpověď. Podle ní je sice “badminton”stěží něčím zábavnějším než “klasika” Battledore and Shuttlecock, nicméně hraje se až ve čtyřech. Musíte si vyrobit ne jeden, ale jakoby dva kurty, když natáhnete přes místnost, kde plánujete hrát, provázek. Hraje se do patnácti bodů a samozřejmě musí míček létat nad provázkem a nesmí spadnout na zem. Myslím, že je dobrý nápad zavěsit na provázek kousek papíru, abyste zabránili dohadům, zda byl úder nad nebo pod; anebo byste také mohli použít síť…
Zdálo se, že základ badmintonu je na světě – halový sport, hraje se přes síť, s možností deblu, a návrhem počítání bodů. Ale ne všichni měli stejně kvalitní informace, třeba jako autor druhého vysvětlujícího dopisu.
“Na začátku se snažte dosáhnout slušného počtu přihrávek s partnerem, třeba 100 až 150. Pak můžete začít cvičit výstřednější a náročnější údery, přihrávat si na různé vzdálenosti s překážkou apod.. Co se podařilo nám: 1) 110 výměn se dvěma míčky, 2) 435 výměn do trojúhelníku s dámou, která asistovala týmž gentlemanům, 3) 370 přihrávek přes prostěradlo ve výši osmi stop.”
Autorovi druhého dopisu můžeme připsat alespoň vizionářství některých moderních tréninkových metod, jako třeba nastřelování se zakrytou sítí…
Brzy už se čtenáři Fieldu a sportovní veřejnost dočkali přesnějšího popsání. V srpnovém a říjnovém čísle vyšly první nákresy kurtu, nejprve 30 stop, posléze 39 stop dlouhého (to je necelých 12 metrů). Leták publikovaný v Kalkatě společností Great Eastern Hotel Company v roce 1873 je nejspíše nejstarší verzí zapsaných pravidel badmintonu.
Dnešní výlet do badmintonové historie zakončíme první zmínkou o turnaji v novém sportu. 2 září 1876 The Field informuje o ženském badmintonovém turnaji v Teignmouthu. “Zápasy byly velmi vyrovnané a vítězky musely tvrdě bojovat o ceny.” Zúčastnilo se podle všeho osm párů, z pavouka vítězně vyšly slečny F.A.Robinson a A.M.Brine.